Eva
Rovnou přiznám, že myšlenka Kuráže nevznikla přes noc. Věnuji se eventům a akcím už dlouho. Provázejí mě celým mým pracovním životem. Ať už to byly akce v rámci bankovního či hračkářského sektoru nebo farmaceutického průmyslu, jedno je vždy spojovalo – ten úžasný pocit, když se akce daří a vše běží jak na drátkách. Široký úsměv analytika, lékaře, malého dítěte nebo jeho rodičů, vždy zahřál u srdce stejně.
To mě bavilo, naplňovalo a motivovalo dělat to s láskou a ohromným zapálením. Součástí mé práce ale nebyly vždy pouze eventy. Měla jsem na starosti i jinou agendu. Chvíli mi trvalo, než jsem si reálně uvědomila, že tyto jiné povinnosti mě vlastně nebaví. Čas ale běžel, práci jsem nechala plynout a plnila si i jiné sny a vášně. Tou největší bylo asi cestování. Kromě úžasných výletů a poznávání různých koutů světa jsem si splnila svůj velký sen, žít mimo naši zemi. A tak jsem se na rok ocitla v Japonsku. A zde jsem si poprvé uvědomila, že umím mít kuráž.
Později jsem poznala svého úžasného muže, který mi dal velký prostor ukázat, že svatba nemusí být dle zaběhnutých kolejí. Splnilo se tak společné velké přání a na naší svatbě vládla pohoda, a my si ji neskutečně užili. A zde se opět projevilo mé velké nadšení pro organizování akcí a já se rozhodla, že takto si přece svou svatbu (nebo jiný důležitý okamžik) zaslouží užít každý. Rozhodla jsem se, že je načase mít zase Kuráž, jen tentokrát už s velkým K.
